Dar disku za rok hada
Někteří lidé jsou celí upletení ze zasukovaných provázků a když přestřihnete ten, který vede srdcem, tak se rozmotají. Jiní lidé jsou nevědomě přitahováni k místům, kde kdysi něco ztratili, ale zapomněli na to. Prochází něčím, zatímco jimi něco prochází. Jako špatně umytá sklenice od mléka, ve které stále někde na okraji cítíte jeho chuť. Jako tělo, které ví, že ke spánku potřebuje nižší teplotu, tak v noci vystrkuje nohy zpod peřiny. Jako píseň, která ztratí kouzlo, když jí začnete rozumět. Jako příběh, který rozkvete až poté, co na něj přestanete myslet. Ve vedlejší ulici v něm za sebou stála řada aut, v každém seděl někdo sám za volantem a zíral do prázdna. Možná čekal, až ho odvedou domů. Cihlová barva domů začala pomalu přetékat na okolní stromy a z nich se odrážela v perlách vody chycených do pavoučí sítě (upředené pavoukem času, o kterém zpívá Kate Bush v songu A Coral Room věnovanému matce). Koloběžka pohozená ve křoví byla taky rezavá. I satelitní přijímače značky Technomate ("Oi satelite dish, what music you into, pal?") byli pokryté rzí. Přijímaly signál, který by se dal přeložit jako "někdy matka voněla po vanilce, i když zrovna nepekla", ve skutečnosti však znamenal "žádná zbraň není absolutní, jen láska". Geena Rowlands říká ve stejnojmenném filmu John Cassaveta, že láska je nepřetržitý proud:
Většina diváků ten signál ale interpretovala jako seriály, zprávy, filmy, pohádky nebo dokument o Alzheimeru, ve kterém zmiňovali, že se díky němu někdy člen rodiny omylem usmíří s příbuzným, kterého celý život nesnášel. Nemoc mu dovolí na to zapomenout, a on se k němu konečně začne chovat laskavě. Někdo odpouští, někdo zapomíná. Jediný člověk, kterého Fred Trump v pozdní fázi této nemoci, kdy už jinak všechny rodinné členy oslovoval "doktor", "milá paní" atd., stále poznával, byl jeho nejoblíbenější syn Donald. Ten samý syn, který se mu snažil v počátečních stádiích nemoci neúspěšně podstrčit k podepsání novou verzi poslední vůle, která by z dědictví vyloučila všechny jeho sourozence. Mrkni dvakrát, pokud nám hrozí nebezpečí. Fred docházel i v pozdní fázi denně do své kanceláře, kde seděl celý den za stolem, zíral do prázdna a čekal, než ho odvedou zpět domů.
V tibetské mytologii existuje jedna dákiní, které když řeknete, že rozumíte slovům, jenž čtete, tak začne radostně tančit. A když jí řeknete, že rozumíte i jejich významu, tak začne plakat. Sue Ann Harkey napsala slova této písně v roce 1997, v roce Buvola, rok 2025 bude rokem hada:
In this the year of the snake
Great changes have stirred us all
Intrinsic fate comes forth
Lives disintegrating
Lives solidifying
Theres no end to the changes
Deception can no longer deceive
Be aware of the suffering
Wise to the distractions
In this the year of the lies truth
What now?
Now what?
What's important now?
Eternity is already happening
P. S.
Jak tu minule proběhl tenhle soundtrack ke zdejšímu čtení:
tak tady je ke stažení ve 320 kbps
+ pár fotek (možná se nezobrazují přímo v mailu, ale jen přes ten odkaz na substack nahoře)